Nenáviděná 2

23. září 2008 v 16:42 | Geheimnis
"Co jsi to zase na mě ušil?? Já už tě fakt asi zabiju!!" "Já v ničem prsty nemám...to jsi bez tak udělala ty, protože..." Bill najednou zmlkne a oba dva se zaposloucháme. Co to je? Že by... "Koně..." zašeptá Bill a já se zaposlouchám ještě víc. Jo... má pravdu. "Rychle..." křikne Billda, chytí mě za ruku a rychlík krokem se rozutíkáme k nejbližšímu lesu. Teda... já utíkám jak to jenom jde, protože ty šaty jsou fakt těžký jak krava. "Proč utíkáme???" "Za prvý - vůbec nevíme kde jsme. Za druhý - nevíme kdo to je a za třetí - vylez na ten strom!" "V tomhle?!" zeptám se ho, ukážu na ty šaty a doufám, že si ze mě dělá srandu.

"Dělej..." křikne a já slyším, že ti blázni na koních jsou čímdál blíž. Po marném snažení konečně sedíme oba dva ve větvých stromů a já skoro ani nedýchám, když se ti chlápci zastaví přímo pod naším stromem a rozhlížejí se okolo sebe. "Určitě utíkali sem..." křikne jeden a rozlíží se pořád dokola. "Nevím co dělají... Nemusí se schovávat, ale pan Montgomery bude mít o Elizabeth starost." "Jestli tu bláznivou holku nenajdeme do setmění, je s náma ámen." Po chvilce se muži rozjedou na konec lesa a zmizí z dohledu. "Viděla jsi co měli na sobě? A jak mluvili? A ty zbraně? A ty -" "Bille...došlo ti vůbec, že nejspíš hledají nás. A znají nás...teda alespoň mě! Nevypadalo to, že nám chtějí nějak ublížit, ale že mě chtějí odvést domů..." "Jo...ty si asi myslíš, že si sedneš na koně a pojedeš do Magdeburgu s něma ne?" řekne Bill a té představě se musím zasmát. "Půjdeme za něma..." "Jo...nebo můžeme-" "Slezte okamžitě dolů nebo budu střílet!!!" ozve se pod námi a já se jenom zděšeně kouknu na chlápka, co na nás míří lukem...
"Co od nás chcete?" zeptám se jich, když jsem se konečně dostala na zem a Bill se mnou. "Pojeďte s námi princezno..." "A vy s námi můj princi..." "Tohle a princ jo?" řeknu se smíchem a ukážu na Billa...ten na mě jenom hodí xicht. "Kolikátej se píše rok?" zeptá se Bill a já si chci zaťukat na čelo na znamení, že je blázen... to je snad jasný, že je rok - "Píše se rok léta páně 1562." odpoví jeden z těch páprdů a já málem omdlím. "Jo a já jsem svatej dindy..." zašeptám. "Jedeme domů, má paní..." řekne jeden z nich a než stačím říct popel, tak sedím na koni a jedu pryč...
"Bille!!!!" křiknu, ale pozdě...jede jiným směrem než já. "Dejte ty svoje pracky pryč!!" křiknu na jednoho chlápka, kterej mě sundá z koně a vede mě nějakou úzkou cestou bůh ví kam. "Nebraňte se..." řekne jenom a dál jako bych snad neexistovala. "Kam to jdeme?" "Na vaše panství, přece..." Než stačím cokoliv říct, objevíme se na velikánské mítině, se spoustou domů a pokřikujících lidí. Na samém kopci této vesnice stojí obří... zámek?? "To...to..." "...je váš dům přece!!" odpoví mi s nechápavým pohledem. Projdeme společně vesnicí a já se nestačím divit. Tohle vážně nevypadá jako jednadvacáté století. Výjdeme do toho obrovského domu, po schodech nahoru až k jedněm dveřím. "Běžte..." vybídne mě a já otevřu dveře. "Elizabeth!!!!" Okamžitě za mnou přilítne nějakej páprda a začne mě objímat. "Tohle už mi víckrát nedělej...víš, jakou jsem měl o tebe starost, víš přece, že se s Billem nemusíte scházet potajnu. Vždyť jste přece..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama